~The feeling 2

16. ledna 2015 v 21:31 | Bumbík ^^ |  Chvíľky
Keď som bola o trochu menšia ako teraz, sedávala som na okne vždy keď som bola zamilovaná. Sedela som tam a sledovala hviezdy. Nevadila mi vôbec zima a ani iné negatívne faktory ako výška či strašidelná záhrada priamo podomnou. Dneska je to iné. Som zamilovaná a nesedím na okne. Vlastne som to skúsila no bola mi priveľká zima tak som okno radšej zavrela a usadila sa na moje obvyklé miesto pri počítači.
Je to jednoduché, Dospievaním strácame všetko cenné. To je moja teória. Veľa z nás žije v omyle šťastného života. Sme tak vychovaný- spravíme si strednú, spravíme si vysokú, dakto hneď po strednej pracuje. Zoberieme si úver, alebo žijeme v prenájme. Zamilujeme sa, tak na oko, aby sme mali s kým žiť. Keby sa 70% párov rozišla, po polroku by prišla na to že si navzájom vôbec nechýbajú. Problém nastáva v momente keď sa cítia sami. Vtedy zatúžia po tom kto ich mal rád. Návzájom sa využívame aby sme mali vedľa seba niekoho kto tu bude. Keď dospeješ budeš si vyberať priateľa rozumom. K čomu to je? K tomu čo som spomenula pred pár riadkami?
Máš osemnásť. Si dospelá tak pober zodpovednosť. No ták, keď som nepobrala zodpovednosť do posledného dna mojich sedemnástich rokov nepoberiem ju ani v deň mojej osemnástky. V ten deň sa mi akurát tak otvorí brána zakázaných vecí, ktoré som stihla vyskúšať ešte pred týmto kúzelným dňom. Presne tak. Cigarety, alkohol. My mladí si nájdeme cestu ako sa k tomu dostať. Chcete po nás aby sme boli doéspelými. A my inteligenti dospievame v mladom veku tým že fajčíme, tým že pijeme, tým že milujeme. Nechápeme totiž, že dospievaním nás chcete stiahnuť do svojho sveta. Sveta kde city začínajú byť hlúosťou, sny iba naivitou, Vaša realita je negatívne sfarbený obraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Som tu? O.o

Som! :3

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 16. ledna 2015 v 23:32 | Reagovat

Je pravda, že dětství je o dost kouzelnější než dospělost. Díky bohu, že mě moje dětská duše neopustila, i když už pár let dospělá nejsem. Kouzelnost a zasněnost není jen o dětství, ale i o osobnosti - někteří si je dokáží uchovat celý život.

Občas mě taky hodně štve, že se v životě vlastně plahočíme za ničím a že přátelé vlastně zas až tak přátelé nejsou. Chtělo by to nějaké ty opravdové.

2 beepinka beepinka | Web | 17. ledna 2015 v 21:47 | Reagovat

To co jsi  tu napsala miluji...opravdu jsi mě tím dostala ..a já souhlasím. Dětství je prostě speciální...a v dospělosti už nikdy nic není takové,jako tenkrát.

3 Erička Erička | Web | 17. ledna 2015 v 22:04 | Reagovat

Ach, to dětství už je pryč! Ale na druhou stranu my sami jsme strůjci svých životů, takže ... :)

4 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 8:52 | Reagovat

Veľmi sa mi článok páči, je naozaj úprimný a takto podobne to vidím aj ja. Pocit samoty je síce zlý ale podľa mňa stále lepší ako byť s niekým, koho v skutočnosti nemilujem. Ale niektorí to nepochopia nikdy.
Ja budem mať osemnásť vo februári a nijak špeciálne sa necítim. AKoby to pre mňa nebolo ani dôležité pretože som sa rozhodla nevzdať svojich snov a detských (detinských) vecí :D Ale pocit, že detstvo odišlo začínam cítiť aj ja. už to proste nie je také čarovné ako kedysi.

5 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 18. ledna 2015 v 11:15 | Reagovat

Nadherne napsane, proste s tebou souhlasim :) S dospelosti odchazi fantasie, ty detske radovanky, kdy si clovek vystacil s par kostickami a delal, ze to je vesmirna lod ^^~
Kdyz jsem byla mladsi, nechtela jsem vyrust :D
Btw, ten soundtrack z Castle in the Sky je nadherny ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters